A-tým
16/03/2021

ROZHOVOR: Pšovka běhala proti nemocem

KONEČNÉ VÝSLEDKY ZDE

VIDEO Z BĚHU ZDE

Máme za sebou 14 dní dlouhý maraton běhání a běhání a běhání….. na jehož konci slavíme veliký úspěch! Podařilo se nám zmobilizovat celkem 365 běžců, díky jejichž příspěvkům se podařilo vybrat krásných 11 739,05 Kč. Předáváme tímto běžecké žezlo klubu Házená Mělník, který pokračuje v dobré věci a běhá pro Elišku v dalších týdnech.

   

O právě skončené akci jsme se bavili s hlavním organizátorem a šéftrenérem mládeže našeho klubu Karlem Vlasákem.

Jak se zrodila myšlenka na organizaci této akce?

V první řadě jsme chtěli zmobilizovat mládež v našem klubu k akci. V přípravkách poctivě trénujeme online a dáváme si nové a nové výzvy, všichni ale cítíme, že ta doba už je dlouhá a motivace upadá. Stále opakované heslo „alespoň 2 hodiny pohybu denně“ je bohužel v praxi často opravdu jen heslem a průměrná kondice dětí klesá. Rodiče to neslyší rádi, ale je to fakt. Takže prvotní motivací bylo rozhýbat se, a to ne procházkou, ale intenzivním pohybem. K tomu ovšem musí mít člověk dobrou motivaci, protože ani já osobně se úplně nehrnu do toho, abych alespoň ob den vybíhal a udržoval se v kondici. Takže jsme se pokusili zabít několik much jednou ranou. Vymysleli jsme takový bodový systém, aby proti sobě mohli závodit dospělí a malé děti. Zároveň jsme zvýhodnili rychlý běh krátkých tratí, který je pro fotbalistu (pokud zrovna nepotřebuje shodit nadbytečná kila) užitečnější. Stále tomu ale chyběla ta pravá motivace – proč to vlastně dělat, když nemáme vidinu zápasů? Zde přišel s výborným nápadem Péťa Dušek: Přispět na dobrou věc, a to člověku přímo z našeho nejbližšího okolí. A protože vedení klubu se k nápadu postavilo velice vstřícně a přislíbilo finanční podporu, začali jsme běhat pro Elišku!

Jaká jsi měl na začátku očekávání?

Můj prvotní nápad byl omezit akci na 1 týden a tak nějak jsem si říkal, že by to mohlo stačit k tomu, abychom se vyhecovali k maximálním výkonům a cíl splnili. Nakonec jsme se však po návrhu našeho trenéra mladších žáků Dušana Bolka rozhodli pro 14 denní formát a určitě to byl dobrý nápad. Ke splnění cíle jsme totiž potřebovali zisk něco málo přes 700 bodů za den, a toho jsme zpočátku ani zdaleka nedosahovali.

Jak se tedy podařilo překlopit průběh správným směrem?

Konkrétně v přípravkách jsme museli v polovině prvního týdne klukům (i rodičům) malinko vyhubovat. Potom si to někteří vyzkoušeli a zjistili, že to vlastně není tak špatné. A postupem času hrálo určitě obrovskou motivační roli „online“ sledování výsledků ve sdílené tabulce a soupeření o umístění týmů i jednotlivců. Díky tomu šly výkony do výšek, které si sami běžci v prvních dnech vůbec nedokázali představit. Právě přípravky pak byly těmi týmy, které nás dotáhly k vítězství. Na tomto místě musím vyjádřit obrovskou pochvalu i všem trenérům, kteří šli příkladem, a také rodičům, kteří vybíhali se svými dětmi, ačkoli to pro některé znamenalo oprášit tento druh pohybu po mnoha, mnoha letech. 🙂 Druhým zlomovým bodem pak bylo masivní zapojení mělnické veřejnosti. Lidí nespojených s naším klubem se nakonec zapojilo více než 80! Dorazily nám výkony z Vysočiny, ze Slovenska… a poslední den také z Egypta a od několikanásobné medailistky z MČR v atletice Lady Novákové. Za tuhle skvělou a nečekanou účast chceme všem běžcům a běžkyním moc poděkovat!

Dokázal bys z těch mnoha skvělých výkonů vypíchnout nějaký opravdu výjimečný?

Tak v první řadě ten můj… 🙂 Ba ne, těch zisků několika desítek bodů za jediný den bylo nakonec mnoho, ačkoli se to v prvních dnech zdálo být nemožné. Fíla Javůrek, Tonda Pastyřík, Nikča Harantová, Maty Zatloukal, Mára Nedvěd, Štěpa Janíček, Jirka Šplíchal. To všechno jsou skvělé atletické výkony ohodnocené za 30 a více bodů za jediný den! Ještě víc nadšený jsem ale z těch výkonů, které třeba na první pohled tolik nevyniknou. Jsou to kluci, kteří třeba nemají takové pohybové nadání a netrhají rekordy. A kvůli tomu se také do sportu tolik neženou, to je přirozené. Nicméně právě oni tvoří jádro našeho klubu a na jejich maximální aktivizaci cílí veškeré naše aktivity. Nejsme a nechceme být výběrovým klubem, takže si dáváme za cíl zmotivovat ke sportu všechny, nejen ty extrémně nadané. V tom nejmladším věku to znamená zejména zmotivovat rodiče heslem „Váš syn sice nebude hrát jako Messi, pravidelný sport je ale pro jeho vývoj prospěšný!“ To je samozřejmě někdy trochu oříšek, zvláště pokud rodiče nejsou sportovně založení. Pokud se ale podaří, máme z každého takto získaného sportovce obrovskou radost!

Najdeš nějaký bod, se kterým nejsi spokojený?

Určitě je to účast a bodový zisk v týmech mužů a dorostů. V mužích je samozřejmě pochopitelné, že už chlapi mají jiné priority, než chodit každý den večer běhat. Přeci jen jsem ale doufal, že alespoň 5 výkonů za 14 dní by mohlo dodat více z nich. Na druhou stranu ale musím říct, že v závěru se nám podařilo naši bilanci vylepšit a doufám, že budeme v poctivé individuální přípravě pokračovat i po skončení této akce.

U dorostů je to zklamání veliké. Mohu porovnávat se svým ziskem cca 240 bodů (po dlouhých letech bez pravidelného tréninku) a podle mého názoru by ty zisky kolem 100 bodů měly být v této kategorii samozřejmostí. Bohužel se k nim přiblížil z obou týmů pouze Honza Müller, který má kromě běhu ještě další spoustu sportovních aktivit. Musíme si s trenéry vyhodnotit, proč to tak bylo, a co uděláme jinak, abychom kluky dokázali motivovat ke sportu. Doba je těžká a je jednoznačně naším úkolem, abychom klukům dali náplň života a aktivitu, pro kterou budou dýchat.

Musím se také vrátit ještě k minulé otázce – k té radosti z každého sportovce, kterého přesvědčíme, že to má smysl. Nemá cenu si nalhávat, že se nám to daří u všech. Nedaří. 144 zúčastněných hráčů vypadá jako pěkné číslo, další spousta se ale nezapojila v takové míře, v jaké jsme doufali. U nich se nám tedy v tuto chvíli ten stanovený cíl plnit nedaří. Uvědomujeme si samozřejmě, že podmínky má každá rodina jiné a my se podle toho opět musíme zařídit. Nebudeme plakat, že to nejde, naopak budeme hledat cesty, kudy by to jít mohlo. Budeme i nadále přesvědčovat rodiče o tom, že to má smysl a budeme nabízet naše služby každému, kdo o ně má zájem. Pro nás je obrovskou motivací, aby se ten počet spolupracujích dětí blížil co nejvíce ke 100 %.

A mělo to podle tebe smysl z hlediska sportovního rozvoje hráčů?

Budu hodnotit spíše ty mladší kategorie, kde se kluci zúčastnili poměrně masivně. Samozřejmě jsme si vědomi toho, že vytrvalostní běh metodicky není ta náplň tréninku, kterou by měly přípravky absolvovat. Smysl to ale podle mě jednoznačně mělo. Soutěživost, nadšení pro věc… ale hlavně vůle a schopnost překonávat své limity. To jsou ty atributy, které jsme jednoznačně rozvíjeli, a které jsou cenné pro každého – nejen pro fotbalistu. Takže za mě to jednoznačně mělo smysl pro každé dítě, které se zapojilo!

Co čeká klub v následujících dnech?

Nevíme přesně. Možnost společných tréninků a zápasů bohužel zatím nemáme, takže budeme pokračovat v individuální a online přípravě. Z hlediska celého klubu věříme, že budeme moci uspořádat jarní nábor a přivítat v našich řadách nové členy. Jak jsem říkal už dříve, naší prioritou je nabídnout dostupný sport každému, kdo o to má zájem. Zároveň budeme nadále pracovat na vylepšení pověsti jak našeho klubu, tak fotbalu jako celku. Vnímáme, že jsme jako sport velmi zdiskreditováni korupčními kauzami na všech výkonnostních úrovních. Narazili jsme na to i při pořádání současné soutěže. Zvláště v této době je naší povinností jít příkladem a působit tak, abychom se mohli podívat sami sobě do očí a říct si: To, co děláme, je užitečné pro hráče, pro město i pro celou lidskou společnost.

Máš nějaký závěrečný vzkaz?

Zdravíme do nemocnice našeho kamaráda Romana Kočího, který je již při vědomí a pomalu se udravuje. Romane, bojuj! A my ostatní? Udržujme se v co nejlepší kondici, ať to s námi každá nemoc má pořádně složité!