Dorost U17
28/12/2021

ROZHOVOR: Dominik Zábranský, U17

Dominiku, v našem klubu působíš od jara 2021, tvoje trenérská dráha ale začala už mnohem dříve. Mohl bys nám úvodem poodhalit detaily tvé předchozí hráčské i trenérské kariéry?

Jako hráč jsem začínal v  8 letech na Vehlovicích. Na vehlovickém pažitu jsem běhal až do svých 14. narozenin, kdy jsem přestoupil do Velkého Borku do týmu starších žáků. V Borku jsem působil jako hráč dvě sezony, a po přechodu do mladšího dorostu jsem začínal s trénováním u mladších žáků, protože to nikdo nechtěl trénovat. A už jsem u toho zůstal. Bylo to docela sci-fi… bylo mi 16 let a trénoval jsem mladší žáky v Krajským přeboru + okresní výběry. Po 2 sezonách jsem dostal nabídku na FC Mělník (jako hráč do staršího dorostu + trénování opět mladších žáků). Jako hráč jsem skončil ve starším dorostu a začínala trenérská práce. S ročníkem 2002 jsem byl krásné 3 roky, na který nikdy nezapomenu – byla to krásná jízda z okresu až do divize. Mělník mi byl malý a využil jsem nabídky Neratovic, kde jsem prožil také skvělé sezony, ale nejemotivnější byl konec s ročníkem 2007. Byla čest pracovat s takovými hráči a nikdy jsem nezažil tak pracovitý tým! To je sen každého trenéra. Nastala pandemie a já jsem si uvědomil že potřebuji víc času na svůj osobní život, a proto jsem po domluvě s Kájou Vlasákem přešel na Pčovku a momentálně působím u kategorie mladšího dorostu U17.

Vzpomeneš si, jaký byl tvůj pocit po prvním tréninku s naším týmem U17? Jak na tebe tým působil?

Vzpomenu si úplně přesně, asi 14 dní jsem z toho nespal. 🙂 Bohužel díky pandemii se půl roku nehrálo, a pomalu ani netrénovalo. Na prvním tréninku byl kruhový trénink s míčem a nevěřil jsem vlastním očím. No ono to nebylo dobrý ani po 3-4 týdnech, až pak si hráči zvykli na můj styl trénování a našli jsme společnou řeč, což je pro trenéra to nejdůležitější.

Teď už máte za sebou polovinu soutěže, po které se držíte zhruba v polovině vyrovnané tabulky. Jak jsi spokojen s výkony a s výsledky?

Spokojen určitě nejsem, protože jsme poztráceli zbytečně moc bodů. Velim (2:2), kde jsme měli proměnit 6 šancí, ve kterých jsme chodili sami na gólmana. Kutná Hora (3:4), kdy jsme vedli 3:1, naprosto nesmyslná prohra v derby s FC Mělník (4:2), nebo remíza s Brandýsem (1:1). Bohužel jsme poztráceli tolik bodů, že to stačí jen na 5. místo se skóre 31:25. Chybí nám taktická vyzrálost, na kterou se musíme hodně zaměřit, a kvůli tomu jsme měli výkony jako na houpačce. Kluci asi spokojený budou, protože prožívají herně úspěšnější sezonu.

Jakým herním stylem se snažíte prezentovat? Je nějaká oblast, kde vidíš ještě herní rezervy? A naopak něco, v čem jste jako tým silní?

U mne je to klasika 4-2-3-1. Praktikoval jsem to všude, kde jsem působil a hrozně mě ten styl baví. A mohu říct i za hráče, že je to i pro ně atraktivnější. Na tohle rozestavení máme slušné hráče, takže se to muselo jen rozumně poskládat, aby to všem sedělo. Herní rezervy máme velké, ale nebudu prozrazovat. Za půl roku jsme udělali obrovský pokrok, ale stále nás čeká velká dřina. A v čem jsme silní? Asi v tom, že táhneme za jeden provaz na hřišti i mimo hřiště. Kluci mají úžasnou partu!

Jak jsi spokojen s přístupem týmu k tréninkům a zápasům? Máte v kabině nějakou silnou osobnost, která dokáže tým strhnout?

Přístup k tréninkům by určitě mohl být lepší a přístup k zápasům je od kluků zodpovědný. V týmu je pár nadstandardních hráčů, kteří by mohli hrát výše, ale bohužel jsou spokojeni tam kde jsou. Na druhou stranu mám pochopení a jsem rád, že je mám v týmu a mohu na nich stavět hru. Vyloženě silnou osobnost v týmu nemáme a to mi chybí. Chybí mi hráč, který „seřve“ spoluhráče a vyhecuje tým, když se zrovna herně nedaří. Tuto funkci musím pak zastávat sám osobně. 😀

Jaké jsou tvé plány na zimní přípravu a jarní část sezóny?

Musíme hlavně pokračovat v naší práci. Jaro nám ukáže, jak moc jsme se posunuli. Čekají nás těžší soupeři a podle toho bude vypadat zimní příprava. Máme už domluvených pár přáteláků a zimní soustředění. Cíl je jasný – zlepšit herní návyky a vystoupat v tabulce o pár pozic výše. Kluci na to mají a já jim věřím!

Závěrem se chci zeptat na tvou velkou zálibu – tenis. Jak ses k němu dostal? Máš ambice věnovat se mu na nějaké vyšší úrovni?  

Tenis jsem sledoval vždy v televizi, když byly velké akce. Chtěl jsem se mu věnovat aktivně, ale nebylo s kým a ani čas. Při pandemii byl čas na tenis a osudově jsem potkal Honzíka Müllera, který taky neměl s kým moc hrát. A chodili jsme každý den. V ten okamžik se řadil tenis do horních pater, neskutečně mě to chytlo a zůstal jsem u toho. Mám za sebou první sezónu závodního hráče a hodnotím ji kladně, protože jsem dokázal udělat velký pokrok. Vím, že jsem mohl udělat ještě víc, ale naštěstí jsem začal trénovat u trenéra (Martin Dvořák), který mi nesmírně pomohl a jsem rád, že s ním mohu nadále spolupracovat. Mojí ambicí pro novou sezonu je hrát mistrovskou soutěž za oddíl a nadále se zlepšovat a srovnat hlavu, protože ta je v individuálních sportech nejdůležitější. Na tenisu jsem zhruba 4-6 dní v týdnu a užívám si to, i když je to občas těžké. Tímto bych chtěl poděkovat svému spoluhráči (Jan Müller), že se mnou vydržel a doufám, že následující sezóna pro nás oba bude zlomová.