Dorost U19
05/01/2022

ROZHOVOR: Libor Tomášek, U19

Libore, ty máš za sebou dlouhou a úspěšnou hráčskou kariéru. Mohl bys nám ji na úvod trochu popsat?

Celou kariéru jsem hrál v mělnických klubech, začínal jsem na FK Pšovka, pak EMĚ, kde jsem od 17 let začal hrát divizi, na vojně jsem byl ve VTJ Tachov. Po návratu z vojny jsme s EMĚ postoupili do 3. ligy, kterou jsem hrál do 29 let. Následoval přestup do FK Ovčáry a přes Hořín a FK Pšovka jsem ukončil aktivní činnost v Botafogu – nynějším EMĚ Mělník.

Následně jsi přešel do trenérské pozice, která je výrazně spjata se Pšovkou. Jaké byly tvé trenérské začátky a jak ses dostal k ročníku 2003?

Úplně první kontakt s trénováním jsem měl při mém zranění na EMĚ, kde jsem trénoval přípravku asi tři měsíce ve 24 letech. V návaznosti na toto krátké působení jsem dostal nabídku studovat trenérskou licenci C, skončil jsem licencí B. Ačkoliv jsem nikdy neměl velké ambice trénovat, nějak to vyplynulo z mého působení u A-týmu Pšovky. Když potom začal můj syn Adam, ročník 2003, hrát v přípravce, byla to jasná volba.

S kluky ročníku 2003 jsi prošel prakticky celou jejich mládežnickou éru. Jak na tato léta vzpomínáš? Je nějaký moment, který ti utkvěl nejvíce v paměti?

Celé období mi utkvělo v paměti, nedá se vyzdvihnout jeden moment. Chtěl jsem předat své zkušenosti, a to mé úsilí mi kluci vraceli v podobě krásných výher a v jejich fotbalovém růstu. Hlavně nezapomenu na legraci, která se dá zažít jen v kabině a na hřišti při tréninku. Ty pocity jsou nepopsatelné a přeji všem trenérům, aby zažívali to, co já, a aby je ta jejich trenérská práce bavila.

Pojďme nyní k současné sezóně, v níž vedeš náš starší dorost U19. Kolik máš v týmu hráčů a jak jsi spokojen s jejich přístupem k fotbalu? Ten bývá v této kategorii někdy problematický…

Kádr tvoří 15 hráčů. Pokud navážu na předchozí odpověď, je to velký rozdíl právě v přístupu k trénování. Trénovat jednou v týdnu nebo vůbec, a ještě v osmi hráčích… to nikoho nikam neposune a je to pro mě obrovské zklamání. Tento výpadek se negativně odráží v kvalitě hry, nasazení, fyzické připravenosti, psychice. V zápasech borci vyprodukují fatální chyby právě vlivem chybějící tréninkové praxe, nevěří si v herních činnostech. Takže jsem nespokojený. V průběhu soutěže se ale tréninková morálka zlepšila, což se projevilo zlepšením jednotlivých výkonů hráčů a díky tomu se zvedlo celé mužstvo a přišly i důležité výhry.

Jsi spokojen s první polovinou sezóny, po níž jsme na 4. místě z 10 týmu?

Po nevydařené letní přípravě a hrůzostrašném vstupu do soutěže jsem spokojen s tím, že jsme se psychicky i fyzicky zvedli, našli v rámci možností optimální sestavu. Naopak herní projev pod tíhou ztráty bodů a sestupu nebyl podle mých představ a je na čem pracovat do jarních bojů.

V čem vidíš příčinu onoho zmiňovaného nepovedeného vstupu do soutěže?

Příčinou byla dlouhá přestávka způsobená covidem a následná letní příprava s hrozivým přístupem od většiny hráčů. Místo konsolidace sestavy a herního systému jsme odehráli přátelské zápasy ve slátaných sestavách. Za sebe mohu říct, že jsem přecenil momentální individuální úroveň u většiny hráčů a v prvních zápasech jsem opory týmu vůbec nepoznával. Chyběla větší bojovnost, taktické myšlení, sebevědomí. V tréninku jsme se ke všem těmto dovednostem vrátili a díky tomu jsme se výsledkově i herně zvedli. Týmu jsem věřil, že patří ke špičce soutěže a těší mě, že jsme to dokázali.

Jsou z tvého pohledu v týmu nějaké výrazné individuality, které by mohly v létě vyskočit rovnou do A-týmu?

Jmenovat nechci. Potenciál tam vidím.

Jaké jsou tvé plány na zimní přípravu a následnou jarní část sezóny?

Začínáme na konci ledna 3x v týdnu a pokud to současná situace dovolí, tak bychom měli absolvovat soustředění ve Vrchlabí, které by mělo být vrcholem přípravy. Cílem je udržet se v první čtyřce, což by mělo bez problémů zajistit účast v reorganizované soutěži i pro příští soutěžní ročník. Určitě bych také chtěl zapracovat na zlepšení herního projevu mužstva, především zakládání hry, držení míče, obranné postavení. Je toho celkem dost, co bych ještě chtěl do konce jarní části hráčům předat.

Již v předstihu jsi avizoval, že si od trénování dáš po této sezóně pauzu. Je toto tvé rozhodnutí stále neměnné?

Ano.

Závěrem se chci zeptat na tvého syna Adama. Ten již před několika lety dal přednost házené, kterou hraje na nejvyšší úrovni. V jakém týmu momentálně působí a jak jsi prožíval okamžik, kdy se s fotbalem definitivně rozloučil?

Adam hraje za mužstvo Nové Veselí, kam přestoupil před necelými třemi lety do tréninkového centra mládeže. Skoro celou žákovskou kategorii se věnoval házené i fotbalu a později se musel rozhodnout pro jeden sport. Herní dispozice, fyzické parametry a reference házenkářských trenérů mi dávaly tušit již dlouho předem, jak se rozhodne. Takže to nebylo překvapení a já jsem ho v tom samozřejmě podpořil.