Přípravka U11
17/07/2021

1. ročník příměstského sportovního kempu

Tak je to za námi. Nová zkušenost – a troufám si říct, že zkušenost kladná. 🙂 Celkem 25 dětí ročníků narození 2010 – 2015 z našeho klubu. Cílem akce bylo strávit aktivní týden a vyzkoušet si sportovní aktivity, ke kterým se během běžného fotbalového tréninku příliš nedostaneme.

V dopolední všesportovní části jsme vyzkoušeli postupně hokejbalové hřiště (atletika, volejbal, basketbal), koupaliště (plavání, nohejbal, přehazka), tenisové hřiště (tenis, badminton, atletika), workout hřiště (workout, prolézačky, basketbal) a les (zde jsme měli v plánu několik „táborových“ her, ale musíme si na rovinu přiznat, že les nad námi bez velkého boje zvítězil 2:0). Musím říct, že třeba v basketu mě děti obecně příjemně překvapily a ani ve volejbale to nebylo úplně marné. Obecně platí to, co tvrdíme už leta – tedy, že dobře pohybově vybavené dítě nemá problém s žádným sportem. A tak není překvapením, že nejúspěšnější byli obvykle opět ti stejní kluci, jako ve fotbale.

Po obědě v Pšovecké krčmě (kam se děti pravidelně těšily zejména na točenou Kofolu, která tekla doslova proudem) jsme měli poobědový volnější program, při kterém si kluci mohli vyzkoušet podle svých preferencí spoustu sportů – například volejbal, badminton, nohejbal. A také sporty, o nichž kluci dosud neměli ani tušení – například rugby, baseball, nebo spikeball. Brzké odpoledne jsme vyplnili rovněž mimosportovními aktivitami (ačkoli tedy energie měly děti stále dostatek). Turnaj v piškvorkách, obecný kvíz, sportovní kvíz, anglická křížovka (tady, přiznejme si to na rovinu, jisté mezery pozorujeme) a další.

No a samozřejmě, co bychom to byli za fotbalisty, kdybychom nehráli fotbal. V odpoledních hodinách jsme tak postupně hráli bosé turnaje 1v1, 2v2, 3v3 a 4+1. Poslední den jsme si zahráli také o krále střelců i brankářů. Vše bylo doprovázeno napínavými losováními týmů, při kterých jsme využili snad všechny dostupné losovací možnosti (včetně kapitánů, čísel a losování ze skleniček). S úspěchem se zapojily také naše trenérky Eliška a Káča, které jsme zařadili zhruba tak do 3. výkonnostního koše. 🙂

Mně osobně týden utekl ohromně rychle a jsem moc rád, že jsme ho všichni přežili ve zdraví. Obzvlášť mě těší povedená symbióza mezi „malými“ a staršími dětmi. Věřím, že tohle propojení je prospěšné pro všechny. Starší se učí převzít zodpovědnost a „učit“ své mladší kolegy (protože prostě chtějí vyhrát a k tomu pomoc potřebují), mladší zase díky tomu mohou okoukat spoustu fotbalových i jiných dovedností. Samozřejmě, ne vždy jsem byl spokojen (zejména s takovými těmi klasickými nedostatky ohledně chování a samostatnosti – uklízení pomůcek, zdravení, nerozhlídnutí se při přecházení ulice a slepé spoléhání na trenéra, povyšování se nad slabší a hlavně na holky (!)), ve většině věcí to ale bylo ze strany kluků velmi dobré a čas strávený s nimi mě bavil.

Tak na shledanou zase za rok! 🙂