Přípravka U11
27/02/2022

U11: turnaj Mělník a Meteor Praha

FK Pšovka B – TJ Sokol Tišice 0:0
FK Pšovka B – Vltavan Chvatěruby 1:1 (Pexa)
FK Pšovka B – FK Vysoká 1:1 (Moudřík)
FK Pšovka B – Sokol Ovčáry 3:0 (2x Pexa, Šmucr)
FK Pšovka B – FC Mělník 1:0 (Štětka)
FK Pšovka B – AFK Veltrusy 1:1 (vlastní)

Sestava: Kupčo – Bánovčin, Pexa, Štětka, Šmucr, Moudřík, Jakeš.

Celkem z toho bylo 2. místo, které bylo podle ohlasů zasloužené (Veltrusy byly lepší, v ostatních zápasech jsme byli lepší my… ale ono se to kolikrát během 9 minut pořádně neprojeví). Já jsem viděl pouze první zápas, který nebyl úplně špatný, protože i v tom krátkém čase byly vidět nějaké záblesky fotbalovosti. Ale chyběla tam taková ta vůle dotlačit míč do sítě za každou cenu. Každopádně jsem rád, že jsme dokázali aspoň někoho fotbalově přehrát a hlavně i porazit (s tou maximální touhou něco vyhrát a nechat na hřišti všechny síly máme dlouhodobý problém). Kluci si odměnu v podobě medaile zaslouží a věřím, že to pro ně bude motivace do dalších tréninků i zápasů. Máme před sebou do konce sezóny ještě obrovské množství výzev.

FK Meteor Praha VIII – FK Pšovka A 26:3 (8:1, 7:0, 11:2)
Sestava: Pecka – Sochor, Kotík, Kuzmyk, Pastyřík, Berkela, Makarenko, Hrubý.
Branky: 2x Makarenko, 1x Kuzmyk.

Odehráli jsme snad 100 minut proti soupeři, který byl určitě výrazně silnější, než většina z těch, se kterými jsme se v poslední době potkali. V první přestávce jsem klukům říkal, že výsledek 8:1 neodpovídá tomu, co se děje na hřišti… že je to ve skutečnosti mnohem vyrovnanější. A byla to pravda – zhruba v první polovině zápasu by se dal zápas bez nadsázky označit za vyrovnaný (samozřejmě, ne výsledkově), což je pro kluky skvělá vizitka. Postupem času se bohužel ukázalo, že nevydržíme v tomto tempu celý zápas a herní rozdíl se postupně zvětšoval. My jsme už nedokázali být tak blízko u soupeřů, ani tak dobře nabíhat a být úspěšní v soubojích. A tak se hra hodně přesunula před naši branku a už jsme dopředu nebyli moc nebezpeční – paradoxně jsme ale vstřelili 2 spíše náhodné branky.

Celkově si myslím, že se kluci za posledních pár měsíců trochu posunuli fyzicky – lépe jsme stíhali rychlostně i silově v soubojích o míč (pokud jsme je ovšem „nezapomněli“ absolvovat). Na rozdíl od podzimních zápasů s Neratovicemi jsme si díky tomu mnohem více zahráli s míčem a předvedli spoustu (povedených i nepovedených) akcí. To je super zjištění, protože bez toho bohužel nedává smysl hrát proti takto silným soupeřům. Dnes už to ale za mě smysl mělo.

Největší rozdíly byly dva:

1) My jsme měli spoustu situací, kdy jsme leností/nepochopením situace nechali soupeře uhrát celou akci od vlastní až k naší brance bez jediné kličky a jediného souboje. Na tom pracujeme, už teď se to zlepšuje a bude to ještě lepší.

2) Rychlost všech akcí s míčem. Právě ve chvíli, kdy jsme nebyli stoprocentně připraveni, soupeři dokázali předvést bleskové a krásné akce. Třeba za 5 vteřin dokázali na 3 přihrávky (od vlastního brankáře) být sami před naší bránou. Jsem si jist, že my bychom to v této rychlosti nedokázali ani na kužely. Naši kluci dokázali podle mě velmi dobře přebírat nahrávku a mnohokrát po převzetí pak i překonat soupeře… no jo, jenomže během překonávání soupeře se všichni ostatní (nebo aspoň jeden) soupeři vrátili. Zrychlení hry na jeden dotyk, nebo hra BEZ PŘEMÝŠLENÍ na 2 dotyky, to prostě v našem repertoáru ještě není. Ale bude… 🙂

První a stálý cíl je ale týmový duch a nebojácnost během zápasu. Vlítnout s řevem do souboje, vodmáznout to 40 metrů od brány, pochválit kamaráda, zanadávat si, když se mi něco nepovede, včas zakřičet „sám/záda“. Kdybychom tohle dokázali zlepšit, budeme rázem o level jinde.

Sportu zdar!