Přípravka U11
18/09/2021

U11 vs Čechie a Neratovice A

FK Pšovka B – FK Čechie Kralupy A 5:10 (1:3, 2:4, 0:1, 2:2)
Sestava: Tupý, Sarkozi, Pexa, Bánovčin, Štětka, Ikri, Postl, Šmucr.
Branky: 2x Tupý, 1x Sarkozi, 1x Postl, 1x Pexa.

Dnes opravdu nemám co vytknout. Kluci bojovali ze všech sil, nechtěli si nechat dát gól a myslím, že jsou za to odměněni dobrým pocitem ze hry. Koneckonců, dostat 10 gólů proti výrazně fyzicky vyspělejšímu soupeři, to mi přijde jako velmi dobrý výsledek. To, že v naší hře nechybí nadšení a nasazení, je skvělá zpráva – oproti minulému týdnu to určitě byl výrazný posun. Fanda ke konci zápasu dokázal i ostatní kluky pochválit, když se jim něco povedlo. Tom se snažil z branky mluvit na své spoluhráče a pomáhal jim tak dodržovat své úkoly. A nakonec vlastně i všechny naše vstřelené góly padly z bezprostřední blízkosti branky – zkrátka jsme je tam dotlačili.

Schází nám bohužel kvalita při hře s míčem (a bez míče – tedy hledání volného prostoru pro přihrávku) a právě proto jsme nedokázali využít mnoha vybojovaných míčů k tomu, abychom si vytvořili více šancí a vstřelili více gólů. Nedokázali jsme kvalitně řešit ani postupný útok (zbytečně zbrkle jsme se ve sprintu vrhali do připravené obrany soupeře), ani rychlý protiútok, kde jsme nedokázali řešit ani ta na první pohled nejjasnější přečíslení (3v1, 4v2). Takže opět opakujeme to, co v minulých hodnoceních – kvalita práce s míčem a rychlost rozhodování v herních situacích je to, co kluky limituje. Budeme na tom pracovat a věříme v postupné zlepšování! 🙂

FK Neratovice A – FK Pšovka A 34:2 (10:0, 9:1, 9:1, 6:0)
Sestava: Pecka, Sochor, Berkela, Kotík, Makarenko, Páko, Moudřík, Kuzmyk.
Branky: Sochor, Kotík.

Tady není moc co hodnotit, rozdíl byl opravdu veliký a my jsme neměli, jak konkurovat. Mám za to, že kdybychom hráli těch 17 minutových minizápasů 100, tak nevyhrajeme ani jednou. Naši útočníci se prakticky nedostali do hry, naopak Berin v brance byl ve hře pořád. 😀 Protože soupeře znám, tak jsem na podobný průběh byl psychicky připraven… kluci sice ne, ale i tak se mi zdálo, že nic nevzdávají a snaží se bojovat, jak jen mohou. Ačkoli je tedy pravda, že to nebylo moc jak poznat, protože jsme se do soubojů o míč vlastně ani nestíhali dostávat.

Na konci jsem se ptal, za jak dlouho budeme hrát taky takhle? Kluci říkali, že prý 5 měsíců… ale pravda je taková, že se bohužel na tuhle úroveň nedostaneme nikdy, protože na to holt atleticky nemáme. Bylo by pěkné, kdyby takhle hezky dokázal hrát třeba náš starší dorost. 🙂

Každopádně budeme určitě pracovat na tom, abychom si v tréninku dokázali vytvořit co nejvíce konkurenční prostředí a sami sebe stále zlepšovali tím, že vše budeme muset dělat ve větší a větší rychlosti. Protože se ukazuje, že rychlost práce s míčem, která stačí na tréninku, je proti silným soupeřům už málo.

Sportu zdar!