Přípravka U7
12/03/2022

Vítězný turnaj v Kolodějích

Po necelém měsíci jsme se opět podívali do pražských Kolodějí na turnaj pro ročníky 2015. Naše první vystoupení na okruhu fotbalových turnajů Nasturnaj.cz skončilo čtvrtým místem, tak jsme byli zvědaví, jak si povedeme tentokrát.

Připomenu, že se jedná o fotbal na umělé trávě v nafukovací hale, kde se hraje systémem 4 + 1 a účastní se zejména kluby z Prahy a blízkého okolí. Tentokrát šlo o větší formát, kdy se utkalo 8 týmů, každý s každým a z tabulky se dle počtu bodů, vstřelených branek atd. určilo konečné pořadí.

Konečně jsme po zimě plné nemocí měli k dispozici všechny kluky z té naší nejsilnější sestavy. Teda na poslední chvíli nám vypadl Elian, ale i tak jsme měli pohromadě silný tým… Zvlášť když si s námi přijel zahrát i Fanda Váňa, který válí v U9. Vedle Fandy jsme tedy měli Thomase, Toníka, oba Ondry a Ládíka.

První zápas – Bohemka, posledně celkový vítěz turnaje. Po pár minutách hry nám ale začalo být jasné, že toto je jiná sestava než minule. Naši kluci bez jakéhokoli problému dokráčeli k výraznému vítězství 10:0. O góly se podělili čtyři kluci a dokonce i Toník jako brankář jednou skóroval. Na úvod tedy snadné vítezství – to jsme potřebovali 🙂

V dalším zápase nás čekal AFK Pečky, tým z kolínského okresu. Úvod byl bojovný z obou stran a chvíli se zdálo, že půjde o vyrovnaný zápas. Postupně jsme ale začali mít převahu, kterou jsme přetavili v góly. Jednou jsme ale i inkasovali a zápas skončil výsledkem 6:1. Trenér soupeře nás po zápase překvapil otázkou, jestli jde u všech našich hráčů opravdu o ročník 2015… 🤷‍♂️

A pak to přišlo – nejtěžší zápas turnaje. A to s naprosto nečekaným soupeřem, a sice Spartakem Kbely. Na minulém turnaji skončili poslední, ale i oni dnes přijeli celkem slušně posílení. Zejména jeden hráč u nich vyčníval a ten měl také prsty v poměrně rychlém vedení soupeře 0:2. Naši kluci to ale nezabalili, zhruba v polovině zápasu snížili a těžiště hry se pozvolna přesunulo na polovinu soupeře. Přišlo vyrovnání a my trenéři jsme kluky začali povzbuzovat, ať se pokusí zápas otočit. To se nakonec povedlo a zvítězili jsme nejtěsnějším rozdílem 3:2.

Po očku jsme sledovali týmy, se kterými jsme ještě nehráli a u kterých jsme z předchozích zkušeností očekávali kvalitu. Šlo zejména o Meteor Praha (od kterých jsme na podzim schytali osmičku) a 1. FK Příbram. V případě Meteoru nám ale brzy došlo, že tohle taky není ta sestava, se kterou už jsme se utkali. Jisté obavy jsme tedy měli jen z Příbrami, s nimiž jsme měli odehrát až poslední zápas turnaje.

V dalším utkání jsme poměřili síly s Fotbalovou akademií Praha. Abych pravdu řekl, ze zápasu si nevybavuju žádné detaily, které bych zde vypíchl. Jen jsem si všiml, že na některých klucích už se trochu projevuje únava. To však určitě neplatilo pro Fandu, který už touto dobou ostatním spoluhráčům výrazně odskočil v pomyslné střelecké tabulce. Výsledek: 6:0.

Po FA následovala Avia Čakovice. Úvod byl celkem vyrovnaný a první branku jsme inkasovali my. Brzy jsme ale vyrovnali a následoval náš další brankostroj. V závěru nám soupeř dal svůj druhý gól, ale to už jsme hráli s brankářem cíleně vysunutým dopředu. Celkové skóre: 8:2.

Pak přišel zápas s Meteorem a potvrdilo se nám to, co jsme z předchozího sledování soupeře vytušili… že tohle by kluci měli zvládnout. A taky že ano, zvítězili jsme celkem pohodlně 6:0.

A už nás čekal jen celek Příbrami. Před tímto zápasem jsme se dozvěděli, že naše předchozí zdání neodpovídá tomu, jaké dosavadní výsledky Příbramští dosáhli – nasbírali 4 výhry a 2 prohry. Vzhledem k tomu, že ostatní týmy jsme porazili, bylo nám už předem jasné, že případná prohra co do celkového umístění nic neřeší. Klukům jsme to ale neřekli a naopak jsme je nabádali, že chtějí-li mít zlaté medaile, je potřeba zasloužit si je vítězstvím v každém zápase 😉 Zafungovalo to a přes viditelnou únavu všech zúčastněných jsme i v posledním zápase předváděli bojovnost a pěkné akce. Výsledek: 7:1.

Pak už jsme si jen vychutnali závěrečný ceremoniál s předáním zlatých medailí, pohár(k)u a diplomu (Fanda skončil jen těsně na 2. místě v pořadí střelců), vyfotili se a mazali domů na zasloužený oběd.

My trenéři jsme si dnes vyhodnotili, že za toto představení není našim klukům moc co vytýkat. Drželi spolu, povzbuzovali se, bojovali, kličkovali, bránili… Možná přecejen bych se zastavil u něčeho, co nám ještě chybí a co dnes několikrát předvedl z mladší přípravky zapůjčený Fanda – dobře provedenou kličku ve velké rychlosti, kterou zcela vyřadí obránce nebo brankáře a skóruje do prázdné branky. Naši kluci se do toho nepouští a v blízkosti branky prostě střílí (někteří se snaží střelu umístit, jiní ale míč jen napálí před sebe). No a pak ta rozehrávka od vlastní brány, to je něco, co se nám ne vždy vydaří, a co musíme nadále cepovat. Až začneme plnohodnotně trénovat venku, určitě se na to dostane.