Přípravka U8
03/12/2022

U8: Turnaj v Bělé pod Bezdězem

V sobotu 3. prosince jsme zavítali do Sportovní haly v Bělé, kde se konal tzv. Mikulášský turnaj pro kategorii U9. Šlo o turnaj pro 8 týmů, po odehrání zápasů ve dvou čtyřčlenných skupinách se mělo hrát „malé“ semifinále třetích a čtvrtých týmů po skupinách a vedle toho „velké“ semifinále prvních a druhých týmů. A nakonec zápasy o 7., 5. 3. a 1. místo. Vedle nás se zúčastnily týmy Arsenalu Česká Lípa a dalších 6 klubů, které byly beze zbytku všechny z Mladoboleslavského okresu. Sestava našeho týmu: Běhounek, Černý, Kalabus, Kunta, Pokorný, Tischer, Váňa, Wsol.

Po příchodu do haly nám hned bylo jasné, že jednotlivé zápasy budou o jednom, dvou gólech a že zde nebude prostor pro chyby. Házenkářské hřiště, házenkářské brány, délka zápasu 12 minut hrubého času… Stačí, aby se zahustil prostor před malou bránou a v krátkém hracím čase bude těžké střílet góly. Tohle nám ale až tak nevadilo – horší bylo, že v hale bylo přirozeně jen jedno hřiště, což je na 8 týmů fakt málo. Zápasy se nemohou hrát souběžně, dva týmy hrají, 6 týmů čeká. 12 minut hrajete, cca 40 minut čekáte. Udržet sedmileté kluky mezi zápasy pokud možno na jednom místě a relativně v klidu – nemožné 🙄. Ale nějak jsme to zvládli, i když probíhání v houfu všemi šatnami při hře na babu někteří naši soupeři těžko rozdýchávali 😄.

Základní skupina

FKP – FC Horky nad Jizerou 1:0
Branky: Kalabus

První zápasy na turnajích nemíváme nejlepší a i dnes jsme se trápili. Ale hodnoceno zpětně – vezmeme-li v úvahu, že tým Horek nakonec v turnaji skončil třetí, tak to nebylo tak zlé. Klukům jsme se snažili vštípit, že 12 minut určitě vydrží hrát ve vysoké intenzitě a budou-li neustále napadat a snažit se vybojovat míč, nakonec uspějeme. Děti i trenéři z Horek byli možná docela zaskočeni, jak se nám dařilo je tlačit. Hrálo se prakticky stále na jejich polovině a my jsme se snažili procpat míč do brány. Po zemi to ale nešlo, jejich brankářka a obránci všechny střely zblokovali. Pomohl nám až přímý kop po faulu bránícího hráče. Toník se z pozice vysoko hrajícího brankáře ujal jeho zahrávání a neomylně poslal míč pod klacek 😉.

FKP – SK Kosmonosy 1:0
Branky: Váňa

V tomto zápase kluci pokračovali v bojovnosti a soupeř opět nedostával více prostoru se alespoň pokusit ohrozit naši branku. Ale na to, kolik jsme si vytvořili šancí, byla naše úspěšnost prachbídná. Nepomáhal tomu ani pogumovaný povrch v hale, kluci na něj nejsou zvyklí a párkrát při pokusu o střelu klopýtli a upadli. Nakonec to tam ale Fanda aspoň jednou nějak zblízka prorval.

FKP – Dolnobousovský SK 1:0
Branky: Wsol

Při sledování tohoto soupeře v jednom z jeho předchozích zápasů jsme si všimli, že mají v bráně kluka, který chce hrát co nejvíc nohama a velmi málo bere míč do ruky. To je určitě chválihodné, ale jako soupeř z toho můžete vytěžit 😉. Kluky na předních útočných pozicích jsme na to upozornili a nabádali je k tomu, ať do něj chodí, že on míč do ruky nebere. Mají tak šanci balón na něm vybojovat a získat snadnou pozici k ohrožení branky. Potěšilo nás, že se kluci této rady drželi a nenechali brankáře s míčem hrát. On si s tím moc nevěděl rady, a tak jsme je dlouhou dobu nepouštěli z vlastní poloviny. Éla pak z jedné situace blízko před brankou skóroval a zdálo se, že si už v klidu dojdeme pro vítězství. V závěru jsme ale několikrát trochu zapomněli na zadní vrátka, a tak se soupeř párkrát dostal do nebezpečné situace. Toník ale dobře četl hru a dobrými výběhy či pohotovými zákroky tyto šance zmařil.

Semifinále

FKP – TJ Sokol Chotětov 3:1
Branky: Černý, Kalabus, Váňa

Soupeře z Chotětova jsme si taky trochu „nakoukali“ v předchozím průběhu turnaje, a tak jsme si všimli, že hrají takový typicky vesnický fotbal… Jeden až dva beci zaparkovaní na vlastní polovině, kteří nepřekročí půlící čáru ani při vlastním rohovém kopu. Vepředu pak jeden rychlý šikula, kterému balón nepřekáží. Brankář přehazuje dlouhým výhozem bránící hráče soupeře a útočníci se snaží být u vysokého balónu první, nějak ho zpracovat a mazat s ním na bránu. Zpočátku jsme byli v pohodě, ze hry jsme měli víc a Adam vstřelil poměrně brzy po úvodu gól. Pak jsme ale polevili a soupeř se začal dostávat do šancí. Okolo poloviny hrací doby jim to už vyšlo a dali nám branku. Záhy na to přišla další situace před naší bránou, při které někdo z našich narazil do protihráče s míčem tak tvrdě, až se potácel k zemi, a rozhodčí pískl penaltu. A nám zatrnulo… Ale v této věkové kategorii proměnit penaltu do házenkářské branky není až tak jednoduchá věc. Navíc v brance stál Toník, který shodou okolností tento týden navštěvoval specializované brankářské tréninky a byl tedy v top formě 🙂. Kop to byl tvrdý, rána polovysoká, ale doprostřed a Toník ji rutinérsky přilepil do rukavic. To ale nebylo z jeho strany všechno. O minutu či dvě později se pískalo na druhé straně – přímý kop. A znovu Tonda a rána pod břevno – 2:1. Dvě vteřiny před koncem zápasu pak přidal třetí gól Fanda a bylo hotovo.

Finále

FKP – FK Arsenal Česká Lípa 0:2
Branky: –

Kluci z České Lípy prošli turnajem až do finále ve velkém stylu. Zatímco ostatní týmy včetně nás byly rády za to, když se povedlo dát jeden gól za zápas, českolipští vstřelili v celkovém součtu i s finále 23 gólů. Vzpomněli jsme si, že tento tým letos absolvoval předkolo Planeo Cupu spolu s naší U9 a celý turnaj vyhrál. Kvalita byla vysoká, prakticky neměli slabinu. V zápase s námi dali za prvních 5 minut 2 góly a další průběh si víceméně kontrolovali. Toník byl v permanenci, další šance soupeře ale pochytal. Pak se nám dokonce z jedné akce podařilo nastřelit břevno. Šlo o rohový kop, Tom balón vyvalil na zezadu nabíhajícího brankáře Tondu, který ho vzal z voleje… tentokrát ale chyběl kousíček. Byla to však spíš ojedinělá šance, hrálo se převážně ve středu pole nebo před naší bránou. Kluci ale bojovali až do konce, i když s ubývajícím časem už na nich byla znát frustrace.

Každopádně z toho bylo pěkné druhé místo, což jsem s ohledem na to, že na turnaji byly převážně děti o rok starší, vůbec nečekal. Pořadatelé nejprve vyhlásili nejlepší hráče jednotlivých týmů (u nás jím byl zaslouženě Toník), potom rozdali prvním třem týmům medaile, diplomy a poháry a jeli jsme domů. A jak hodnotit předvedenou hru? Turnaje jsou specifické – řekl bych, že se více hraje na výsledek a to zvlášť, máte-li na zápas pouhých 12 minut. My jsme se toho snažili vyvarovat, byť nutno přiznat, že třeba zkušení Fanda s Tomem odehráli o dost víc minut než ostatní kluci v poli. Malé hřiště nedávalo prostor pro technickou hru, byl to hlavně boj do těla. Kluci se snažili řešit situace pro to vhodné přihrávkou, ne vždy ale prošla, což lze zase částečně přikládat tomu malému hřišti. Taky se často stávalo, že si naši útočící hráči (hlavně Adam a Elian) pouštěli zezadu přihrávané balóny za sebe směrem k soupeřově bráně, bez nebo s minimálním prvním dotekem, a pak se snažili míč doběhnout a postupovat s ním na bránu. Na krátkém hřišti s hladkým povrchem ale tyhle balóny většinou končily v ochranné síti za čárou, kluci už je nedoběhli. Nejpozitivněji tedy hodnotím naše nasazení a snahu plnit to, co jsme si před a během zápasů říkali. A taky fakt, že když se mělo jít hrát, tak se kluci vždycky dokázali zkoncentrovat… což bylo s postupem času čím dál složitější 👍.