Pšováci se proti Sparťanům snažili hrát naplno a nic jim nedat zadarmo. Zkoušeli jsme opět trénovaný vzorec rozehrávky od brány, ale proti silnému soupeři se nám to dařilo jen tak na 50%. Snaha tam ale byla a to je hlavní – dostat klukům do hlavy správné návyky, které postupně zautomatizují a budou dále rozvíjet. Na postu brankáře jsme protočili Eliana a Toníka a musím říct, že oba podali výborný výkon. Elian už je v brance zkušenější, tam se to celkem dalo čekat, ale hlavně Toník velmi příjemně překvapil. V zápase bylo z naší strany k vidění několik pěkných průniků ať už se zakončením (a to i úspěšným), nebo následnou přihrávkou. A do obrany to byl velmi poctivý výkon.

Chtěli jsme být Spartě důstojným soupeřem a to se, myslím, povedlo. První sparťanský tým byl velmi silný. Dva tři hráči předváděli driblink na takové úrovni, kterou vidíte na Pšovce u kluků o dva, možná tři roky starších. Jeden gól jsme třeba dostali po střele z odhadem 12 metrů pod břevno… Přesto Pšováci bojovali a dokázali dát branky (byť soupeř jich dal třikrát víc). Druhý tým byl s našimi kluky o mnoho vyrovnanější, nakonec jsme s nimi prohráli jen o gól. O skóre ale nešlo, počítali jsme si ho spíš jen v duchu.

Za trenéry mohu říct, že jsme z dneška měli dobrý pocit. Na našich hráčích je vidět, jak se postupně zlepšují. A snad taky začínají vnímat, že jsou tým… sice jim ještě stále musíme radit, že po gólu si mají jít plácnout a pochválit střelce, ale dnes se třeba sami od sebe, bez podnětu od trenérů, chytli kolem ramen a zakřičeli si pšovácký pokřik. Jen tak dál?